Dějiny a lidé - Angola

Dějiny , lidé a kultura Afriky

Pro většinu cizinců znamená Angola krvavé války, diamanty a ropu. Zemi však nesmíme podceňovat, Angolané jsou sice bojovníci, ale také mají rádi klid a pohodlí. Hlavním jazykem je zde portugalština, která je ideální pro zpěv, Angolané milují hudbu a tanec (tanečníci kizomba).
V Angole jsou tři hlavní etnické skupiny: Ovimbundu, kteří tvoří asi 37% obyvatelstva a žijí na jihu a centrální vysočině. Mbundu - asi 25%, obyvatelstvo, které žije kolem Luandy a na východě, na severu žije skupina Kongo asi 13%. V zemi žije ještě asi 80.000 Portugalců, jejichž kořeny spadají do koloniální doby.

Hlavní město bylo založeno v roce 1575 portugalským průzkumníkem Paulo Dias Novias a zachovává si atmosféru portugalského koloniálního města. Je tu několik budov a kostelů ze 17.století. Město je rozděleno na dvě části - baixa - staré město a cidade alta - nová část. Baixa leží u přístavu a jsou zde úzké uličky a staré koloniální budovy. Cidade alta byla založena v minulém století a je to směs nového a starého. Mnoho částí města je zanedbaných, hlavně silnice jsou ve špatném stavu. Během předkoloniálního období byla Angola součástí Království Kongo ve 14.století a vzkvétala, když přišli první kolonizátoři, vztahy byly dobré, synové krále byli posíláni do Lisabonu, aby získali vzdělání až do 17.století, avšak pak obchod s otroky zkazil vztahy mezi Portugalskem a touto zemí. Asi 1 milión otroků byl vyslán Portugalskem do Brazílie od 16.-17.století. Zrušení otroctví v roce 1836 vedlo k intenzifikaci kolonizace.

V minulých 40 letech poznali Angolané mnohem více válek než zbytek celého kontinentu. Dva velké konflikty zdevastovaly tuto zemi. Válka za nezávislost (1961-1975) a občanská válka (1975 -2002). Výsledkem toho bylo, že celá generace lidí žila v prostředí válek, smrti a ničení. Infrastruktura země byla zničena a všude v zemi leží miny. Asi 4 milióny lidí bylo odděleno od svých rodin.
Angolané měli dlouhou a složitou minulost. Mnoho etnických skupin a kmenů - hlavní byly Ovimbundu, Kimbundu a Bekongo, považují se za velmi odlišné. Takže když Portugalci obsadili Luandu v roce 1575, bojující kmeny ničily jeden druhý a prodávaly jeden druhého do otroctví za jídlo, spíše než by se sdružovaly k odporu. Brazílie byla mnohem lukrativnější kolonie než Angola, takže Portugalci využívali 300 let Angolu jako zdroj otroků. Až na konci 19.století, když byli Portugalci donuceni zastavit obchod s otroky, teprve pak se usadili ve vnitrozemí.
Po 2.světové válce začal boj o nezávislost, byly zde tři hlavní skupiny obyvatel, které bojovaly, i když jejich cíl byl stejný - vyhnat Portugalce, ale zároveň se ničily mezi sebou i jednotlivé kmeny. Každý z nich získával podporu z různých zahraničních zdrojů: FNLA (National front for Liberation of Angola), podporováno kmeny ze severu, Congo (Zaire) a antikomunistické západní země, MPLA (Popular Movement for Liberation of Angola) začala spolupracovat s marxisty a byla podporována SSSR a jejich spojenci, Unita (National Union for Total Independence of Angola) byla původně podporována největším kmenem - Ovimbundu, ale ti se spojili s Portugalci, USA a JAR.
V roce 1975 dali Portugalci Angole nezávislost, ale zůstala zde kmenová rivalita mezi 3 hlavními skupinami a Angola vstoupila do občanské války. Portugalci utekli (půl miliónu lidí), Angola se stala místem, kde se odehrávala studená válka. MPLA měla kontrolu nad většinou země a v roce 1976 se stala vedoucí stranou země. Unita byla hlavním nepřítelem. Zájmy Američanů, kteří obchodovaly s MPLA, byly postaveny proti kubánským vojákům, kteří UNITA podporovali - hlavním zájmem byly ropné zdroje.
I když v roce 1988 bylo uzavřeno příměří, Unita hned krátce na to vyprovokovala další boje, zemřelo více než 200.000 lidí. Lusacká dohoda z roku 1994 byla stále porušována jak MPLA tak UNITA a objevení diamantů vyprovokovalo další boje. V roce 2002 (22.2.) byl vůdce UNITA zabit vládní stranou. Mírová dohoda byla podepsána 4.4.2002, někteří důstojníci UNITA se nechali koupit vládní stranou.
Období po válce - severní enkláva Cabinda bojovala o nezávislost na Angole od roku 1975, je tam 80% ropy země, nyní se anglolská armáda zaměřuje na Cabinda Liberation Front (FLEC), její šance jsou minimální. Hlavním cílem je integrace silné armády UNITA (85.000 bojovníků) a 300.000 jejích přívrženců, najít jim práci atd. Na mnoha místech se stále odehrávají násilnosti, hlavně v diamantových oblastech severovýchodu. Avšak poprvé po dlouhé době Angolané nežijí ve válce. Musí začít rekonstrukce hospodářství a sociálního sektoru.
Angolané Vám odpoví na vaše otázky, ale na nic se neptají, zdají se být líní, ale není tomu tak, to jen prostředí, ve kterém vyrostli, ovlivnilo jejich chování, každý malý úkol se zdá být problematický a co není dnes, snad bude zítra (elektřina, voda atd.). Angolané rádi chodí do kostela a mají rádi romantické příběhy, bujarý noční život a tanec (je zde nejvyšší porodnost na světě).

Angola je známá svými uměleckými výtvory, známé jsou dřevěné masky a sochy, které hrají důležitou roli v kulturních rituálech a představují život a smrt, přechod z dětství do dospělosti, oslavu sklizně a lovu. Vyrábí se zde umělecké předměty ze dřeva, bronzu, slonoviny, malachitu nebo keramika. Známé dílo je Cokwe thinker (myslitel).
Převládajícím náboženstvím je katolismus, ale na venkově hlavně původní víry.

V Angole žije mnoho původních kmenů
U města Chibia je to etnická skupina Muila, semi-nomadická skupina žijici na Huila Plateau, ženy si mažou vlasy červenou pastou -oncula, z červeného rozdrceného kamene. Na vlasy si také dávají olej,rpzdrcenou kůru stromů,kraví lejno a byliny + korále, mušle a i suché jídlo. Důkazem krásy je vyholené čelo.Jejich dredy se nazývají nontombi a mají přesný význam, ženy a dívky mají obvykle 4 nebo šest dredů, když mají tři ,znamená to, že někdo v rodině zemřel. ženy si také vyrábějí hliněné náhrdelníky,když jsou mladé mají červené ozdoby,starší si navlékají žluté.který, se říká vikeka,ty si nechávají do svatby, vydrží jim 4 roky, když se vdají oblékají si náhrdelník,kterému se říká vilanda. ženy si náhrdelníky nesundávají ani na noc.

Etnická skupina Mucawana si stále zachováná přísně tradiční způsob života, účesy si ženy zdobí kravským lejnem,tukem a bylinami,když napracují, tak rádi slaví,tančí a zpívají, ženy se na oslavy zdobí barevnými korálky ,korzety kolem prsou a na pozadí.
Etnická skupina Mutua žije v malých osadách hluboko v buši a živí se medem a sběrem ovoce ,nevlastní půdu ani zvířata a jsou považováni za nižší kastu ostatními kmeny. Na první pohled vypadají jako Himbové, ale jsou menší a účesy jsou méně sofistikované.
Himbové jsou asi nejvíce fotografovaným africkým kmene,ženy si zachovávají tradiční oblečení, sukně mají ze zvířecí kůže a vytváření si zajímavé účesy pomocí másla a okru, účesy určují jejich status. Stejný materiál používají na tělo,které má pak oranžovou hnědou barvu a je důkazem krásy kmene Himbů.

Etnická skupina Mucabal jsou podskupinou etnické skupiny Herero, jejich život je spojen s dobytkem a zemědělstvím, mají zvláštní zvyky a tradice, dívky mají zbroušené horní zuby a dolní jsou vytržené. jejich nomadický způsob života je založen na cyklech, částečně žijí i ve vesnicích. Mucubalové věří v boha Huku a Oyo,používají talismany a amulety na ochranu jejich stád, pohřby mohou trvat několik dní i týdnů ,hroby zdobí kravskými rohya obětují se krávy podle důležitosti zemřelé osoby, Obvykle nejedí maso,spíše kukuřici, vajíčka a mléko ,nejedí ryby, protože podle legendy jejich náčelník byl dovezen k moři Portugalci a nikdy se nevrátil. Ženy mají zajímavé oblečení a jedinečné účesy Ompota, které se vytvářejí pomocí žíní z ocasů krav,mušlí,korálků. ěny se zdobí bižuterií i když jsou svobodné nebo vdané, nosí náramky.Kolem prsou mají pásek,který se nazývá oyonduthi a používá se jako podprsenka,