Dějiny a lidé - Mozambik

Dějiny , lidé a kultura Afriky

Mozambik zažívá rychlý hospodářský růst a přitahuje investory a obchodníky.

Portugalský mořeplavec Vasco da Gama (1460 - 1524) po obeplutí jižní Afriky přistál v roce 1498 u břehů Mozambiku a setkal se s arabskými a svahilskými kupci, kteří tam působili již několik století. Portugalci brzy založili osady na pobřeží i podél řeky Zambezi a snažili se získávat zlato z nedaleké černošské říše Mwenw Mutapy. Svou východoafrickou kolonii spravovali až do roku 1752 z přístavu Goa v Indii. Nejvyšších zisků dosahovali z obchodu s otroky, v němž ilegálně pokračovali i po jeho zákazu až do konce 19. století. Zpočátku bylo vnitrozemí spravováno a využíváno bohatými nájemci půdy. Ti pak byli postupně vystřídáni soukromými společnostmi. Od konce 19. století převzala správu země do svých rukou portugalská vláda.
V roce 1930 byla omezená autonomie nahrazena ústřední vládou a v roce 1951 byl Mozambik prohlášen portugalskou zámořskou provincií. Národní hnutí, vedené Mozambickou frontou za osvobození (FRELIMO), zahájilo v roce 1964 ozbrojený odpor proti kolonizátorům. Válka byla dlouhá, finančně náročná a přispěla také v roce 1973 k pádu vlády v samotném Portugalsku. Po získání nezávislosti v roce 1975 se FRELIMO chopila moci. Brzy vznikl stát s vládou jedné marxisticky orientované strany a s prezidentem, který byl zvolen Lidovým shromážděním, jež bylo vytvořeno ze zástupců regionálních a místních orgánů, avšak nikoliv na základě přímých a svobodných voleb.
Vládní autorita byla brzy zpochybněna silným hnutím odporu, které přešlo v dlouhou a krvavou občanskou válku. Hlavní ozbrojenou opoziční silou se stalo Mozambické národní hnutí odporu (RENAMO), které bylo podporováno Jihoafrickou republikou. Na konci 80. let došlo k jednání mezi vládní FRELIMO a JAR, které vyústilo v dohodu o vzájemné spolupráci a v příslib návratu k demokratičtějším poměrům. Následující dohody z Nkomati o skončení ozbrojených akcí byly brzy po jejich podepsání opět porušeny. V roce 1992 OSN souhlasila s vysláním svých pozorovatelů, aby dohlíželi na odzbrojovací proces obou soupeřících stran a přípravu nových voleb. Další demokratické volby proběhly v zemi v roce 1999, vyhrála je FRELIMO, v čele stojí prezident Chissano. Více jak milión mosambických uprchlíků žije v sousedních zemích, většinou v Malawi.
Obyvatelstvo tvoří bantuští černoši, přičemž polovina patří k etnické skupině Makua. Asiaté a Portugalci představují méně než 1% populace. Kolem 80% obyvatel žije na venkově. Úředním jazykem je portugalština, kterou však používá jen malá část obyvatel. Hovoří se místními bantuskými jazyky a poměrně malá část obyvatelstva používá svahilštinu. Asi polovina obyvatel vyznává tradiční africké náboženství (animisté), na severu žije mnoho muslimů, na jihu zase více křesťanů.
Občanská válka v Mozambiku v letech 1977 -1992 si vyžádala více než milión životů.

Kultura

Matka lidí Makua
Ústní tradice hovoří o ženské stopě u jeskyně Mount Namuli dnes u Gurué, podle kmene Makua, se lidé zrodili zde. Sem také přicházejí duše mrtvých, takže hora představuje začátek a konec lidského života na Zemi. Návštěvníci sem přinášejí dary, včetně capulanas, barevné oblečení, které si mozambické ženy kolem sebe omotávají. Dnes příslušníci kmene Makua tvoří největší etnickou skupinu v Mozambiku, je jich přes milión, nejvíce v provincii Nampula, Makuové sledují svou rodinu po mateřské linii, dítě patří matce a její rodině. Většina Makuů stále věří v tradiční víry, které se soustřeďují na předky a duše zemřelých, které kontrolují to, co dělají živí. V jejich tradici neexistuje nic, co by nebylo spojeno s nadpřirozeným světem. Velkou částí jejich života jsou kouzla a čáry. Mnoho aspektů jejich života návštěvníci neobjeví, ale pokud jste v zemi kmene Makua všimněte si masky Musiro, obličejová maska ze stromu musiro, kterou si ženy chrání obličej před sluncem, pastu ze stromu používají ženy i na celé tělo před svatbou, aby měly hebkou kůži. Tradičním tancem je tufo, tančí pouze ženy a jsou doprovázeny bubny, mají barevné oblečení a masku.

Makonde
Kultura kmene se zrodila na planinách Mueda v Mozambiku a rozšířila se na planiny Nwala v Tanzánii a až do Keni. Jsou známi jako lidé z planiny, maji bohatou hudební a uměleckou tradici, která je uznávána mezinárodně. Makonde jsou známí také svou nezávislostí, oni také začali boj o nezávislost v 60.letech 20.století. Je to matrilineární společnost, kde rodiny sledují linii matky, společnost vedou litawa nebo rodinné jednotky. Legendy uvádějí, že původ kmene pochází z řezby vytvořené mužem žijícím v buši u řeky Ravuma, vytvořil sochu a ta se proměnila v ženu, nemohli mít dítě až do té doby, než se dostali na planinu, podle legendy jejich dítě bylo první kmene Makonde. Tanec také hraje důležitou roli v jejich životě, mapiko tančí pouze muži, používá se mapiko maska, pod níž nelze muže poznat. Bubnování přivádí duše - lihokas - zpět do života. Mapiko se tančí na koci inicializačního obřadu chlapců. Při inicializaci dívek - chiputu - se tančí mdimu. Tetování - dnembo - se tradičně provádí po celém těle, je k tomu třeba dlouhé měsíce a je to bolestivé. Makonde jsou známí svými dřevořezbami, sochy se vyřezavají z mpingo nebo afrického černého dřeva, známým motivem je strom života, v němž členové rodiny minulé i současné se drží jeden druhého kolem předka rodiny.

Ilha da Mocambique
Je nejstarší evropské sídlo v podrovníkové Africe, 3 km dlouhý ostrov v zátoce Mossuril Bay. Ostrov byl osídlen POrtugalci v roce 1507 o 150 let dříve než Van Riebeck připlul do Table Bay. Ilha de Mocambique sloužila jako hlavní město Portugalské Východní Afriky po 4 století a jsou zde nejstarší budovy na jižní polokouli. je to kostel postavený v roce 1552 věnovaný Nossa Senhora do Baluarte v pevnosti Fortaleza de Sao ebastiao, 20 metrů vysoká budova postavená v letech 1546-83 z kamene z Lisabonu, vévodí severnímu cípu ostrova. V minulém století město změnilo svůj vzhled a většina budov,které lemují aleje vypadá velmi staře. Z pevniny sem se lze dostat lodí,leží 170 km na východ od Nampula,kam se létá z Maputo.