Dějiny a lidé - Namibie

Dějiny , lidé a kultura Afriky

Namibie oslavila 21.března 2020 třicet let nezávislosti,

Sociální infrastruktura:
1 lékař na 3.650 obyvatel
Windhoek - 2 soukromé nemocnice
Lékaři na mezinárodní úrovni
Lékařská záchranná pomoc 24 hodin denně
Obyvatelstvo: 2,1 miliónu obyvatel, hustota 2,2 obyvatele na km2
13 oblastí - Windhoek 240.000 milionů obyvatel (15% obyvatelstva)

Oficiální jazyk: angličtina
13 skupin obyvatel
16 jazyků a dialektů
35% analfabetů, průměrná délka života: 56 let, roční přírůstek obyvatelstva 2,9%, 1.450 škol, 94% dětí navštěvuje nějakou školu

Jihozápadní Afrika, jak se Namibie donedávna nazývala, se stala v roce 1884 německým protektorátem. V průběhu 1.světové války ji obsadila jihoafrická vojska a od roku 1920 ji Jižní Afrika podle rozhodnutí Společnosti národů spravovala jako svěřené mandátní území. V roce 1946 přešla pod správu OSN, ale Jižní Afrika ji nezákonně připojila ke svému území jako pátou provincii. V roce 1966 vyzvala OSN jihoafrickou vládu, aby její úředníci a vojsko zemi opustili. Současně začala Organizace lidu Jihozápadní Afriky (SWAPO) dlouhotrvající partyzánskou válku proti jihoafrické okupaci. Tato politická strana se dostala k moci po svobodných volbách v roce 1989 a následující rok země získala nezávislost.
Hlavou státu i vlády, tvořené zástupci několika stran, je prezident (Sam Nujoma), který je zodpovědný dvoukomorovému parlamentu. Volby prezidenta a dolní komory se konají každých pět let. Namibie se stala ekonomicky závislá na Jižní Africe a tvoří s ní celní unii.
V roce 1996 byla uzákoněna komunální ochrana přírody na ochranu místní přírodních zdrojů a rozvoj místníích komunit .Asi 46% rozlohy Namibie je pod ochranou-tedy včetně parků a rezervací -19%,komunálních pozemků 20% a komerčních chráněných oblast a koncesí. Jeden ze čtyř Namibijců žije na venkově, 53 lodgí a kempů je vedeno místními komunitami, jde tedy o autentický turismus, místní obyvatelé pracují v těchto zařízeních.


Dvě nejstarší rasové skupiny představují minoritní Sanové (Bušmeni, Křováci), žijící převážně v pouštních oblastech, a pastevečtí Namové (Hotentoti). Polovinu populace tvoří bantuští Ovambové, 10% Kavangové. Žijí převážně na více osídleném severu země. Běloši se koncentrují ve městech. Úředními jazyky jsou afrikánština a angličtina, ale část obyvatel mluví stále německy. Mezi věřícími dominují luteráni.

Zajímavým kmenem v Namibii jsou Himbové.
Ženy jsou velmi elegantní a celé dopoledne věnují tomu, že si nanášejí na tělo otjize-směs tuku,popele a okru. Ozdoba kotníků má i praktickou funkci proti uštknutí hadů,okrová pasta je chrání proti žhnoucímu slunci. Žijí v oblasti dříve známé jako Kakoland - nejsušší části Subsaharské Afriky. Je zde neskutečné sucho, od roku 1982 -1987 zde naspadla ani kapka. Himbové jsou potomky Hererů, polonomadický kmen, v minulém století prošli velkou zátěží. Nejdříve byli obětmi genocidy pod Němci v roce 1904.kdy jich zemřelo 65.000, pak byli stíháni během guerilly v boji za nezávislost a zasáhly je i boje během občanské války v Angole. Himbové jsou velmi hrdí na své tradice a když se Hererové přesunuli do města a oblékli si pokrývky hlavy podobné kravským rohům, Himbové zústali věrní svému dědictví a stále si oblékají kozí kůže.Pokračují v životě v rodinných komunitách,kulatých hliněných chatrčích kolem okuruwo / oheň předků / s ohradami pro dobytek,kde nocují krávy a kozy. Zvířata zde mají velmi omezené možnosti pastvy.. I Když Himbové žijí ve velice náročných podmínkách, zachovali si svůj pastevecký život, dnes jich žije v Namibii 20.000 -50.000..
Nezvaní hosté do vesnic jsou jedním z hlavních problémů, ale také vzdělání a návštěva školy, děti jsou nuceni se oblékat do uniforem a odstranit si své dredy. Takže rodiče, aby děti nemusely opouštět své tradice, je často nechávají doma,protože mají strach ,aby nezůstaly ve městech a nezapomněly tak na tradice kmene. Pevné školy nevyhovují jejich nomadickému způsobu života. V Roce 1998 Norsko navrhlo mobilní školy.,tyto školy fungovaly deset let, ale bohužel nyní jsou již zavřené. Himbové se snaží zachránit svou kulturu a pronikání cizích vlivů,33 uznávaných náčelníků podalo protesty proti stavbě přehrady na Epupa falls dokonce u Spjených národů a uspěli.

Himbové
Ženy se mažou směsí,která se nazývá otjize - z červeného okru,másla pryskyřice z keře omuzuzmba, nátěr slouží jako ochrana proti slunci. Jejich účes se liší podle pohlaví,věku a společenského postavení. Mladí chlapci mají jeden copánek stočený dozadu, mladé dívky mají dva copánky vepředu. Vdané ženy mají složitější účesy erembe. Dobytek je základem životního stylu Himbů a jejich bohatství. Vesnice se přesouvají za pastvou. Živí se hlavně kaší z kukuřice a mlékem, masem z koz a méně častěji z krav. Větsšina - asi 50.000 Himbů žije v oblasti Kunene, dříve známé jako Kaokoland. V Namibii žije jen asi 3,6 obyvatel na km2, v oblasti Kunene je to jen 1 osoba na 2 km2. Domovem Himbů je oblast Kunene a táhne se až do Angoly. Jednotné číslo- OmuHimba, U chlapců je důkaz dospělosti vyražený přední zub. Některé rodiny neposílají děti do školy a ty pak žijí tradičním způsobem života. Funkce ženy a muže u Himbů jsou rozděleny už po genereace. ženy před rozbřeskem podojí krávy a muži je pak vyvádějí na pastvu, ženy mezitím vaří a starají se o děti. Žijí v chatrčích z větví mopane , hlíny a kravského trusu,jak ženy tak muži pomáhají se stavbou obydlí. Náččelník každé vesnice je zodpovědný za udržování posvátného ohně v každém kraalul
Etiketa Himbů - nejdříve najděte náčelníka a pozdravte jej, potřeste si s ním rukou jako důkaz respektu, udržujte oční kontakt, zeptejte se na jejich způsob života a kulturu. Nedotýkejte se jejich bižuterie bez dovolení,stejně tak nechoďte do vesnice bez povolení, nefoťte bez povolení,nevstupujte do jeiich domovů bez povolení, nedarujte jim oblečení a hračky, navštivte je je vždy s průvodcem.
Z Kunene River lodge se podniká i rafting na řece a zajistit se dá i návštěva vesnice.