www.mojeafrika.czSTELLA TRAVEL
prvek 1
prvek 2
prvek 3
prvek 4
prvek 5
KontaktO společnostiDotazyRecenzeZájezd na míruKe staženíInformaceZájezdyUbytováníLetenkyAktualityÚvodní stránka
 
Aktuality - Afrika
Zajímavosti z Afriky
Zajímavá místa Afriky
Národní parky a rezervace Afriky
Praktické informace na cestu do Afriky
Podnebí a přírodní poměry Afrika
Vstupní formality - Afrika
Krátký průvodce- Afrika
Víte, že ...?
Letenky
Provincie, města Afriky
Obchod a hospodářství Afrika
Dějiny , lidé a kultura Afriky
Doprava
Fauna a flóra, příroda - Afrika
Ostatní
Adrenalinové zážitky v Africe
Jazyky Afriky
Významná data, místa ,knihy - Afrika
Světová místa dědictví UNESCO
Safari v Africe - 25 nejlepších míst
Rady na cesty po Africe
 
 
zpátky

Dějiny a lidé - Tanzánie

Dějiny , lidé a kultura Afriky

Tanzánie je kolébkou lidstva, v Olduvai Gorge Dr. Leakey objevil zkaměnělé zbytky Homo habilis, staré 1,75 milionů let - předchůdce dnešního člověka. Tanzánie byla okupována různými africkými kmeny, v poslední době Masaji z Keni, kteří si uchovali své tradice. Arabští obchodníci navštívili pobřeží před 2000 lety a usadili se na Zanzibaru kolem 8.století a později vybudovali obchodní stezky do vnitrozemí. Sňatky mezi Araby a místními lidmi vytvořili nový národ s vlastním jazykem - svahilštinou. Portugalci vybudovali dočasné osady v 16.století, pak byli nahrazeni ománskými osídlenci na konci 17.století, kteří vybudovali obchod s otroky. Na konci 19.století pevninu okupovali Němci a Zanzibar se stal britským protektorátem. Po 1.světové válce bylo Německo donuceno přenechat území Britům. Pevnina byla tehdy známa jako Tanganyika - dosáhla nezávislosti v roce 1961, Zanzibar o dva roky později a krátce potom se spojil s pevninou a byla vytvořena United republic of Tanzania.
V roce 2010 žilo v Dar es Salaam 3,4 milionu lidí, v roce 2025 už to může být 7,3 milionu obyvatel.

V Olduvajské soutěsce na severovýchodě Tanzánie byly odhaleny pozůstatky nejstaršího člověka žijícího před 2 milióny let. Obchodní kontakty s Arábií a Indií začaly asi v 1.století n.l.. Arabská civilizace vzkvétala na pobřeží od 8.století až do doby, kdy oblast ovládli v 16. století Portugalci, kteří roku 1498 přistáli na pobřeží Tanganiky. Ti také kolonizovali Zanzibar (od roku 1503). Arabové se později opět zmocnili nadvlády a rozšířili obchod s otroky a slonovinou do vnitrozemí. Střety koloniální britské a německé expanze řešila roku 1886 dohoda o rozdělení východní Afriky. Britům zůstal Zanzibar, Němci roku 1891 vyhlásili Německou východní Afriku, která zahrnovala Tanganiku, Rwandu a Burundi.
Za 1.světové války okupovala Tanganiku Británie. V roce 1947 se země stala svěřeneckým územím OSN. V 50. letech dochází k rozmachu osvobozeneckého hnutí. Roku 1954 založený Tanganický africký národní svaz (TANU) dovedl zemi v roce 1961 k nezávislosti. Roku 1962 byla vyhlášena republika, v čele stanul prezident Julius Nyerere (nar. 1922). Zanzibar získal nezávislost v prosinci roku 1963. O měsíc později ozbrojená revoluce svrhla převážně arabskou vládu a na ostrovech byla vyhlášena republika ovládaná Afrošírázskou stranou (ASP). S britskou pomocí byla podobná revoluce v Tanganice potlačena. V dubnu došlo ke spojení Tanganiky se Zanzibarem.
TANU a ASP roku 1977 splynuly v Revoluční stranu Tanzánie, která se stala jedinou politickou stranou v zemi. V letech 1978-79 byl odražen vpád ugandských vojsk a roku 1979 získal Zanzibar autonomii. Roku 1992 bylo proklamováno odstranění vlády jedné strany. Prezident je hlavou republiky a v jeho kabinetu je ministerský předseda a viceprezident, který je zároveň prezidentem Zanzibaru.
V Tanzánii žije asi 120 převážně bantuských etnických skupin. Největší jsou Ňamweziové a Sukumové. Nejrozšířenějším jazykem je svahilština. Ke křesťanství i k islámu se hlásí jedna třetina obyvatelstva, na Zanzibaru převládá islám. Na venkově žije kolem 80% populace.

Isimilia
Rozhodujícím obdobím v lidské prehistorii byla doba kamenná, z této doby se našly opracované nástroje z doby kolem 1,5 miliónu let, zřejmě vyhynulým druhem Homo ergaster. Jednou z nejbohatší oblastí na artefakty z této doby je Isimilia, kde sezónní toky odhalují sedimenty na dně jezera, které vyschlo před 60.000 lety. Ve zdejším muzeu najdete ukázky z pozdní doby kamenné, včetně 40 cm dlouhé sekyry, která váží 4 kg, dalších menších sekyrek, kladívek a opracovaných kamenů. Na místě také byly objeveny pozůstatky mnoha druhů vyhynulých savců, kteří zde žili s výrobci nástrojů na břehu jezera. Isimilia leží 2 km od silnice posjující Dar es Salaam a Zambii, asi 20 km JZ od města Iringa, je to dobrá zastávka při cestě do Ruaha NP.

Kilwa Kisiwani
Jedno z mnoha prosperujících svahilských měst středověké Východní Afriky, Kilwa byla po dvě století hlavním emporiem, kde se zlato vydolované na jihu prodávalo na lodě (dhow) do Asie a Arabie. Arabský světoběžník Ibn Buttata, který navštivil Kilwa v roce 1331 popsal toto město jako jedno z nejkrásnějších na světě, ve vrcholném období zde žilo asi 10.000 obyvatel, měli zde vlastní mince, první v podrovníkové Africe. Kilwa ztratila svou důležitost po devastujícím útoku Portugalců v roce 1505, i dnes ve zbořelinách starého města jsou vidět zbytky mešit a paláců vrcholné svahilské architektury. Lze se sem dostat krátkým letem nebo celodenní jízdou z Dar es Salaam do Kilwa Masoko, města na pevnině - odtud 15 minut lodí.

Bagamoyo
Hlavní místo vstupu do vnitrozemí používané Livingstonem, Stanleyem, Buttonem a Spekem, není tak známé jako Stone Town na Zanzibaru, ale jsou zde pozůstatky staré více než 7 staletí, je to historický přístav oblasti, středověké ruiny v Kaole jsou pozoruhodné svými hroby se sloupy, Old Boma byla postavena na konci 19.století, kdy bylo Bagamoyo hlavním městem Německé Východní Afriky. Jinak čátečně zrekonstruovaný Caravanserai je vzpomínku na dobu, kdy Bagamoyo bylo konečnou stanicí otrokářských karavan spojujících Lake Tanganyika a Zanzibar, Holy Ghost Mission je nejstarší kostel a muzeum. Leží jen hodinu jízdy na sever od Dar es Salaamu.

Atraktivní přístav Liuli na východním pobřeží jezera Nyasa Malawi bylo známé Němcům jako Shinxhafen (podle skal u přístavu), toto místo bylo svědkem bojů první světové války. Britská loď Gwendolyn v protektorátu Nyassaland měla zničit německého protivníka - Hermana Von Wessman, který byl zakotven kvůli opravám ve Shinxhafen, avšak střet byl velmi "komický.". Jednou z posledních relikvií 1. světové války je loď MV Liemba na jezeru Tanganyika - 800 tunový parník je nejstarší fungující na světě. Původně se jmenoval Graf van Goetzen, parník byl postaven v roce 1913 v Německu a po železnici v kusech byl dopraven z Dar es Salaamu k jezeru do přístavu Kigoma, kde byl složen a používán pro dopravu vojáků po jezeře. Byl potopen u ústí řeky Malagarasi, když se Němci stáhli v roce 1916, aby nepadl do rukou Britů. Za 11 let poté Britové a Belgičané vytáhli loď a pojmenovali ji MV Liemba a začala sloužit pro pasažéry. Dodnes tu tento parník jezdí. V roce 1997, 70 let poté co byl parník zachráněn, byl použit UNHCR pro dopravu více než 75.000 konžských uprchlíků domů, poté co padl diktátor Mobutu Sese Seko. V roce 2014 oslavil parník sto let a Němci plánují jeho opravu.

V roce 1871 Frederick Courtney Selous, v 18ti letech odjel do Afriky a stal se nejznámějším lovcem té doby. Napsal několik knih a byl pravou rukou Cecila Rhodese v kampani za připojení Zimbabwe k Britskému impériu. Byl to velký patriot a v roce 1914 byl dobrovolníkem v boji proti německým guerillám. V roce 1917 byl smrtelně zraněn ostřelovačem u břehů řeky Beho Beho v lovecké oblasti Shamba la Bibi (ženské pole). O pět let později byla celá oblast na jih od řeky Rufiji pojmenována podle Selouse. Místo bylo zapsáno na seznam UNESCO v roce 1982. Nachází se zde také hrob Selouse.

Na začátku 1. světové války byla nejmocnější lodí Německa v této oblasti loď Koenigsberg, zničena byla až v roce 1915 a děla z ní jsou dodnes v Keni, Jižní Africe a Ugandě. Bylo několik pokusů vrak vytáhnout mezi lety 1924 -1966, ale nakonec loď zmizela v písku delty řeky Rufiji.

Boj u Tanga, kde padlo v řadách britské námořnictva asi 800 Indů, kteří sem byli přivezeni v roce 1914 z Indie, aby dobyli německý přístav Tanga, došlo však k velké porážce Indů a tak byl přístav dobyt až o dva roky pozdějí díky britským posilám z Moshi.

Málo známé je kráterové jezero Masoko na jihu, pojmenované podle trhu - ve svahilštině masoko, toto místo má také spojení s válkou, kamenná budova na okraji kráteru byla postavena v roce 1912 jako kasárna Němců. Říká se, že na konci války si zde Němci schovali zlato a vojenská auta v jezeře, doposud je však nikdo nenašel, občas se však na břehu objeví německé mince.

Důležitou postavou období 1.světové války v Africe byl německý plukovník Paul von Lettow-Vorbeck, který se vzdal až 23.listopadu 1918. Během 1.světové války zemřelo více než milión Afričanů, ve srovnání s tímto číslem zde padlo minimum Evropanů, kteří se do bojů o území v Africe zapojili. Němeko ztratilo všechna okupovaná území, Francie a Británie převzala západoafrické kolonie, Belgičani získali Rwandu a Burundi, britská a německá Východní Afrika byla rozdělena na Ugandu, Keňu a Tanzánii. Britové sice v této válce zvítězili, ale jejich impérium bylo těžce zasaženo.

Lidé kmene Hadzabe žijí u jezera Eyasi v centrální části Velké příkopové propadliny více než 10.000 let. Je jich asi 1000 a patří k jedněm z posledních lovcům-sběračúm v Africe. Dnes je jejich tradiční život ohrožován farmáři a pasteveckými kmeny. Není snadné je najít, často se přemísťují podle místa lovu. Jazyk Hadzabe se vyznačuje mlaskavkami.
Hadzabe kouří marihuanu, aby byli úspěšnější při lovu.

Ke kulturním feonoménům Tanzánie patří malby Tingatinga. Tingatinga byl zabit jen 4 roky poté, co začal malovat , v roce 1972.,byla omylem zastřelen policií. Ale více než 40 let po té, co se prodala první malba,jeho jedinečný styl pokračuje. Verze Tinga Tinga lze najít po celé Východní Africe nyní, styl ,který vznikl v krámcích Morogoro v Dar es Salaamu - nyní se nazývá trh Tinga Tinga. Opravdový původ těchtp kreseb, však zůstává záhadou,někteří je spojovali se skalními malbami z Mozambiku nebo konžským uměním. Edward Tingatinga začal s malováním,když pracoval jako zahradník a ve volném čase maloval. Když jeho šéf viděl malby, požádal jej, aby mu vytvořil dekoraci do domu a tak Edward přišel na to, že se dá malováním i vydělat peníze pro rodinu. Sedl si u Morogoro Stores ,kde byl velký provoz a tam začal své obrázky prodávat. zemřel jen několik let poté,takže originálů zbylo jen opravdu málo. Ale byl zakladatelem tohoto stylu, který mnozí následují. Nyní žije asi 500 uznávaných umělců Tinga Tinga v celé Taznánii. Existuje umělecké družstvo, které založili jeho studenti a rodina / TACS/ a oficiální organizace TANART,která poskytuje legální ochranu. Daniel Augusta / Čech žijící v Tanzánii / je členem TANART a zastupuje práva umělců. Původně byly malby Tinga Tinga malé,pro snadnou dopravu a motivy byly převážně zvířecí. Po letech se styl vyvinul do mnoha směrů,aby se líbil zákazníkům.Avšak materiál,barvy a pravidla jsou stálá,i když se jinak tento způsob malby stále vyvíji.

 

TEXTOVÉ MENU:   | ÚVODNÍ STRÁNKA | AKTUALITY | UBYTOVÁNÍ | ZÁJEZDY | INFORMACE | KE STAŽENÍ | ZÁJEZD NA MÍRU | RECENZE | DOTAZY | O SPOLEČNOSTI | KONTAKT

Copyright 2008-2022:
Copyright © 2021 STELLA travel, všechna práva vyhrazena

NAVRCHOLU.cz