Účastníci expedice - Radka a Jirka

Ostatní

Je psáno, že kdo jednou zavítá v Africe pod rovník, tak onemocní. Onemocní touhou se tam znovu vrátit. Na místa, kde je vzduch křišťálově čistý, půda je červená, vše je pro našince nadpřirozeně barevné, lidé jsou kapánek jiní, za keřem se možná krčí lev či postává slon, a nad tím vším se klene modrojasná obloha s nadýchanými oblaky, která je v noci křišťálově průzračná… Velké a Malé Magellanovo mračno, Lodní kýl – je vidět, že Afriku pro nás objevovali mořeplavci, i když ten slavný Jižní kříž je v té záplavě fantasticky jasných hvězd poměrně nenápadný a kdo neví, kde ho má hledat, tak ho asi nenajde.

Afričané dlouhou cestu nazývají safari – všichni přibližně tušíme, co to obnáší. Pro nás příprava na návrat do těchto míst začala odletem z kapského terminálu a trvala šest let. Vše tehdy i nyní zajišťovala Stella Travel Agency. My jsme jenom museli vše prostudovat, taky nějakou korunu odložit stranou, zařídit očkování a další nezbytnosti, ale hlavně těšit se na pouštní duny Kalahari, na deltu řeky Okavango, na Viktoriiny vodopády, na spoustu národních parků s nádhernými divokými zvířaty, na veletoky Zambezi, Chobe či Oranžovou nebo Sloní řeku, na rozeklané tabulové hory podél cest. Na hutné rudé víno a červený africký prach. Ten čas naplnění touhy přišel....

A poznámka pro ty, kteří mají "kolena rozvrzaná věkem": nebojte se, připravte se, a zážitky stonásobně vynahradí drobná nepohodlí. No matata!, jak tady říkají Afričané - a my to překládáme jako "žádný problém".

Radka a Jirka

(61 a 62 let)